1. 3. 2021

Dřevěné pelety jsou prodávány jako „čistá“ alternativa k uhlí, avšak paradoxně mohou klimatickou krizi ještě více prohlubovat.

V roce 2015 estonská vláda povolila v některých částech přírodní rezervace Haanja kácení dřevin. Jednalo se o odstranění celých částí vzrostlého lesa. Příčinou je nejen poptávka po estonském dřevě pro výrobu nábytku nebo pro použití ve stavebnictví, ale i kvůli dalšímu viníkovi: evropské politice v oblasti obnovitelné energii.

Lesy pokrývají přibližně 50 % území Estonka, tedy přibližně 2 miliony hektarů. Zhruba 380 000 hektarů včetně přírodní rezervace Haanja, spadá do sítě Natura 2000, která je určena k ochraně evropských lesů a nabízí útočiště vzácným a ohroženým druhům. Haanja sama o sobě je domovem 29 chráněných druhů, včetně čápa černého, orla skvrnitého a chřástala polního.

Zóny Natura jsou spravovány podle směrnic EU, těžba dřeva se však řídí dle Estonských právních předpisů, která ji povoluje, pokud nebude poškozovat bažiny nebo nebude spadat do období páření ptáků. Aktivisté ale tvrdí, že Estonsko tím, že umožňuje intenzivní těžení v lokalitách Natura 2000, porušuje směrnici o stanovištích a podkopává cíle EU v oblasti klimatu.

Siim Kuresoo z neziskové organizace Estonský fond pro přírodu (ELF) neobviňuje jen estonskou vládu. Tvrdí, že svůj podíl viny na tom má i Evropská unie, která podporou v oblastech obnovitelné energie zrychluje kácení stromů v Pobaltí.

„Existují jasné důkazy, že intenzifikace těžby je částečně způsobena vyšší poptávkou po biomase,“ stojí ve zprávě, jejímž spoluautorem je Kuresoo. „Vzhledem k tomu, že více než polovina vývozu dřevěných pelet z Estonska a Lotyšska v roce 2019 směřovala do Dánska, Nizozemska a Spojeného království, tak tím paradoxně trpí nejvíce pobaltské státy.“

V celém Estonsku v letech 2001 až 2019 zmizelo 15 000 hektarů lesního porostu. Vypadá to tak, že toto kácení si vybírá daň právě na ptácích, jako je tetřívek obecný aj. Podle národních záznamů ubývají tyto a jiné druhy tempem 50 000 chovných párů ročně.

Za důsledek to má snížení schopnosti lesů ukládat uhlík, čímž klesá šance Estonska a Lotyšska dosáhnout snížení emisí skleníkových plynů.

V zemi, kde drtivá většina lidí říká, že považují přírodu za posvátnou, vedla těžba dřeva k protestům a některá média používají označení „lesní válka“.

„Naše stromy přeměňujeme na pelety a prodáváme je energetickým závodům ve vašich zemích. Vy to považujete za udržitelné, ale my trpíme.“

Ivan Raig

Snaha nahradit uhlí, jeden z největších zdrojů uhlíkových emisí, je nejvyšší prioritou v boji proti změně klimatu na celém světě. Může se tak na první pohled zdát, že spalovaní dřevěných pelet nabízí jednoduchou a teoreticky uhlíkově neutrální alternativu k uhelným elektrárnám, protože stromy pohlcují při růstu oxid uhličitý. Avšak tento proces absorpce uhlíku může trvat desítky let. A v peci se při spalování dřeva uvolňuje více oxidu uhličitého než při spalování plynu, oleje nebo dokonce uhlí. Používání dřeva na výrobu energie tak může krátkodobě zvýšit emise oxidu uhličitého.

Evropská unie chybovala, když dřevní biomasu kategorizovala jako obnovitelnou. To znamenalo, že společnosti mohly začít kácet celé lesy a vyrábět z nich pelety, místo toho aby vyráběly pelety z vedlejších produktů řezaného dřeva. Vědci varovali Evropský parlament, že tato mezera v právních předpisech urychlí klimatickou krizi a zdevastuje dospělé lesy. Avšak hlas vědců proti multimiliardové lobby biomasy neměl šanci na úspěch.

Dalším paradoxem je to, že výroba elektřiny ze dřevěných pelet by nebyla finančně udržitelná bez veřejných dotací. Například britská společnost Drax obdržela v roce 2019 dotaci ve výši 2,1 milionu liber (asi 60 mil. Kč). Podpora končí v roce 2027 a firma Drax si tak teoreticky může přijít až na 10 miliard liber (290 mld. Kč).

Ale zpět do přírodního parku Haanja. Bude trvat mnoho desetiletí, než stromy, které byly pokáceny, budou nahrazeny novými a dorostou do jejich původní velikosti. „Tato myšlenka na uhlíkovou neutralitu je pohádkou. Měli bychom stromy vysazovat a ne kácet,“ tvrdí Kuresoo.

Zdroj: The Guardian

Michal Gregor

Michal Gregor

Autor je podnikovým ekologem. Zajímá se o všechna témata spojená s udržitelností a ekologií.

Planeta Země
Následující příspěvek

X