22. 5. 2022

K napsání této úvahy mně přimělo dosažení jistého milníku v oblasti ochrany našich oceánů, a to konkrétně zastavení naprosto nesmyslného multi-milionového průmyslu se Žraločími ploutvemi. Zasadila se o to Evropská iniciativa s názvem Stop-Finning. Tato iniciativa si dala za cíl, aby se na území EU s tímto byznysem na dobro skončilo. Vznikla veliká kampaň, během které došlo k podpisu petice, do které se přidalo přes 1,1 milionu lidí a Česká republika není výjimkou, dosáhli jsme 100 % potřebných hlasů a buďme na to náležitě hrdí. Dosáhli jsme toho i přesto že si tady mnoho lidí neuvědomuje, jak moc je EU velkým vývozcem i spotřebitelem žraločích ploutví.

Myslím, že je to tím, že konečně začíná většině z nás docházet to co je známou pravdou. A tou je že polévka ze žraločí ploutve nemá žádné nutriční hodnoty, a dokonce nedodává polévce žádnou chuť. O chuť se stará vývar, který je paradoxně z hospodářských zvířat, zeleniny a několik druhů koření. Není tedy o čem diskutovat, že přítomnost této suroviny je v polévce zcela samoúčelná. Jedná se tedy bohužel jen o podobně povrchní záležitost, jakým je třeba krytá sjezdovka uprostřed Dubaje. Mám tím na mysli společenské postavení a prestiž které si lze zdánlivě koupit pomíjivými a zcela zbytečnými artikly mezi které se řadí i tato zmíněná polévka. Po stránce obchodní už totiž tato komodita tak zbytná není, konzumentům dává pocit, že jde o gastronomický zážitek pro elitu, a proto je netrápí, když se na účtence od číšníka za zmíněnou ,,Bryndu´´ objeví částka až 400 USD za porci. Na dálném východě je to ještě stále považováno za afrodiziakum a řadí se do jejich tradiční kuchyně. U toho bych se ještě rád zastavil, protože díky této zavedené myšlence není v ohrožený jen žralok jako takový, ale také jeho blízký příbuzný Manta obrovská. Ta je lovena kvůli svým žábrovým plátům a používá se na předesílanou tradiční medicínu v Číně, údajně i na léčbu Rakoviny, tato medicína ale dle mého názoru rakovinu léčit nemůže, když zohledníme minimálně to, že přes žábry Manty obrovské se filtrují mikro plasty, rtuť a jiný odpad kterým vydatně zásobujeme oceány.

Též považuji za důležité zmínit, že žraloci, a nejen oni jsou obětí nezákonného rybolovu. Ale otázkou je, zdali je možné i legální komerční rybolov považovat za udržitelný tudíž z morálního pohledu za legální. Množství úlovků a způsob komerčního rybolovu nedává šanci životu v oceánech se dostatečně obnovovat. Jen si brát čím dál víc a nevracet je zcela neudržitelné. Je to jako bankovní systém, který půjčuje peníze, ale neinkasuje splátky zpět. Takový systém čeká jediný možný scénář, a to naprostý kolaps.

Proto si neodpustím zmínku například o zátoce Taiji v Japonsku, přesto že tento článek je věnován žralokům. Ale je třeba si uvědomit kam až sahá lidská chamtivost při soustavném a neudržitelném rybolovu. V této zátoce jsou masivně vyvražďovány velké skupiny delfínů. Ne pro maso, ale jsou označováni za škůdce. Jsou prý příliš velkou konkurencí pro jejich rybolov, tak delfíny nazývají skuteční škůdci. Ospravedlňují se tím hned dva zločiny. Vraždění delfínů a nadměrný úbytek lovných ryb které má na svědomí právě člověk. To je naprosto absurdní a neetické stejně jako další likvidace konkrétního druhu. A tím je lov a obchod s tuňákem. Jeho populace klesla na neuvěřitelná 3% původní odhadované populace. Nejhorší na tom je to že se nejedná o nasycení hladových, ale o nasycení chamtivých. Jeden velmi dobře vzrostlý kus tuňáka obecného, o váze přes 220 kg byl před časem, v Japonsku rekordně vydražen za 3.1 mil USD. Zisk, když se celá ryba rozporcuje na steaky a sushi a je rozprodávána na díly jako kradené auto z toho dělá velmi lukrativní byznys, který může směle konkurovat prodeji narkotik. Je tedy důležité uvědomit si, že tuňák je spekulativní komodita. Existují velkoobjemové přístavní mrazáky, kde je uloženo velké množství této luxusní ryby, která je hluboce zamražena a vyčkává na nedostatek tohoto gurmánského požitku, aby cena mohla jít strmě vzhůru. Pro takovéto obchodníky je tedy úbytek tohoto druhu spíše přínosem než přírodní katastrofou.

Ale vraťme se k našim žralokům, tuňáka jsem zmínil, protože se žralokem se jedná o nejvíce do všech smyslů bijící lov a je zcela neudržitelný. A to i vzhledem k tomu že je žralok také obětí v podobě vedlejšího úlovku. Rada OSN pro biologickou rozmanitost v roce 2019 důrazně varovala že třetina druhů žraloků a rejnoků v příštích dekádách může úplně vyhynout. A zcela bez okolků označila za hlavního viníka komerční rybolov za posledních 50 let. Což je velmi dobře měřitelné a zdokumentované, protože se jedná o hlavní příčinu ztráty biologické rozmanitosti v oceánech v globálním měřítku pro veškeré druhy. Bohužel nejnovější zpráva z roku 2021 už mluví o třech čtvrtinách žraloků v oceánech kteří jsou v kritických číslech. Pro představu, každoroční výlovek tohoto druhu mořského živočicha je zhruba 600 000 tun. Ke srovnání, stejnou hmotnost má plně naložená těžební loď Prelude FLNG s délkou téměř 500 metů (stojí za to si tento kolos vyhledat, jako měřítko). Abychom se ale bavili o všech vlivech žraločího komerčního lovu, nesmíme vynechat lov hlubinných žraloků jako je například žralok Grónský. Tento druh žraloka vyniká velmi pomalým metabolismem, díky kterému může žít ve velmi chladných vodách Severního Atlantiku. Další zajímavostí je jeho dlouhověkost, která může být až 400 let a nevylučuje se, že by se mohl dožívat i vyššího věku. Důvod jejich lovu je vivisekce jejich jater, ze kterého se extrahuje olej Skvalen. Po odebrání jater se žralok hodí prostě zpět do vody. 

Abychom ale pochopily, proč je tak důležité tyto živočichy chránit, je třeba si uvědomit jejich roly v tak rozmanitém a citlivém ekosystému kterým oceán je.

První,co nás napadne je, že žraloci jako predátoři udržují rovnováhu v oceánech a zabraňují tím tedy přemnožení invazivních druhů. Ale starají se též o likvidaci nemocných ryb nebo rovnou uhynulých velryb, které žraloci velmi efektivně recyklují. Dokonce je tento jejich zájem o uhynulé živočichy považován za jeden z důvodů proč žraloci mohou napadnout surfaře čekajícího nehybně na svou vlnu. Nehybný člověk totiž může působit jako jeho běžná kořist která bez známek života splývá na hladině. Nikdo z nás by takové setkání s velmi silnými čelistmi zažít nechtěl. Nicméně domněnky že žraloci si vypěstovali chuť na lidské maso už byla mnohokrát věrohodně vyvrácena a bylo potvrzeno že přirozená potrava v nich vyvolává výrazně vyšší nervové vzruchy. Je tedy třeba mít zdravý respekt, ale démonizace tohoto predátora je zcela zbytečná a vcelku primitivní. Série filmů Sharkenado je skvělým důkazem kam v tomto tématu můžeme klesnout.

Ale vraťme se ještě k důležitosti žraloků v oceánech. Nejen jejich přirozený lovecký instinkt, ale i zdánlivě bezvýznamné roznášení trusu má velký význam stejně jako to dělají jiné velké ryby a kytovci. Je to přirozené hnojivo. Dále je prospěšný i pro mořské ptactvo, díky tomu že žralok útočí na velké hejno ryb, které se shlukuje ve vodách blízko pobřeží, je vyhání na hladinu, a to je příležitost pro ptáky kteří loví na oceánech. Jedná se tedy o přirozenou symbiózu, která může být zdánlivě nedůležitá, ale v přírodě do sebe vše zapadá právě v těchto detailech.

Žralok si také zaslouží svůj obdiv, jak se dokázal za miliony let vyvinout v, tak vysoké množství druhů a jaké pozoruhodné fyziologické vlastnosti si vytvořil. Díky tomu žraloky nalezneme od tropických oceánů až po velmi chladné oblasti severního Atlantiku. A pokud zamíříme do velké hloubky přes 1 300 metrů, i tam můžeme narazit na zástupce tohoto druhu s názvem Žralok Šotek. Dalším zajímavým druhem je Žralok Bělavý, který se dokázal přizpůsobit jak slané tak sladké vodě.

Jejich svět je opravdu fascinující a jejich nepřítomnost by byla nejen smutná, ale také fatální pro oceánský život. Stejně jako když odstraníme základ potravního řetězce, kterým je plankton, bude i odstranění vrcholu potravního řetězce kritická. Tato rovnováha je velmi křehká a my si s ní zahráváme opravdu velmi nebezpečně.   

Ochrana žraloků ale není naštěstí novodobou záležitostí, například žralok velrybí je chráněn Bonnskou úmluvou o stěhovavých a volně žijících zvířatech z roku 2010, ale ani tak se tento druh nevyhne následkům naší chamtivosti. Tygří žralok je v Jižní Austrálii chráněn od roku 1984, ale bohužel i jeho populace nadále klesá. Proto jsou iniciativy jako je Stop-Finning tak důležité.

Závěrem bych rád řekl, že oceány nyní potřebují čas na to se zregenerovat. Asi bude znít příliš striktně, když řeknu že to znamená zcela a bez výjimek ukončit veškerý komerční rybolov. Najde se velká masa lidí, kteří semnou souhlasit nebudou a budou namítat že přijdeme o silné ekonomické odvětví a zdroj potravy. Ale nelžeme si sami sobě a přiznejme si to, že právě díky komerčnímu rybolovu o zmíněný zdroj potravy přicházíme. Poškození korálových útesů od vlečných sítí, by se dalo definovat jako demolice mořského dna. A pokud si budeme jen brát a nenecháme oceány, aby se vzpamatovali, tak už si z něj nevychutnáme vůbec nic. Teď když oceány čelí náporu klimatických změn, díky kterým začíná být výrazně kyselejší, si nemůžeme dovolit jeho obyvatele nekontrolovatelně vybíjet. Na certifikace, které jsou na obalech mražených mořských plodů nelze spoléhat, jsou rozdávány vcelku lehkomyslně, s udržitelným rybolovem to má pramálo společného. Všechny tyto informace jsou z doložených studií, které se navzájem a nezávisle doplňují a potvrzují. Jedná se o nevyvratitelná fakta.

Je tedy asi na místě si říct z čeho čísla ulovených žraloků vycházejí, aby si nikdo nemyslel že jsou to vymyšlené údaje. 

V první řadě vycházejí tato čísla ze vzorců úlovků společně s rostoucím mezinárodním obchodem se žraločími ploutvemi. Dále se dokumentují poklesy jak oceánských, tak pobřežních druhů žraloků. Existují tři takzvané linie důkazů, které přisuzují klesající početnost a zvyšující se riziko vyhynutí.

  1. Rostoucí tlak rybolovu v průběhu času RFP
  2. Narůstající podíl oceánských žraloků, kteří jsou nadměrně loveni v průběhu času a nedosahují úrovně biomasy a hojnosti, která by zajistila jejich udržitelnost v poměru s odlovem v dlouhém časovém období
  3. Nepřítomnost jiných důležitých hrozeb, než je komerční rybolov, který je hlášený v červeném seznamu pro každý druh organizace IUCN, která tato měření provádí

Od roku 1970 do roku 2020 kdy máme měřená data se bavíme o úbytku veškeré žraločí populace v hodnotě 70,1 %. Do těchto čísel jsou zahrnuty i vládní zprávy, spolehlivost byla vždy nezávisle a důkladně přezkoumána a také přiřazena oceánským oblastem. Zohledněna je též historie odlovu a životní historie, včetně přirozených trendů žraločí populace.

Takže pokud si položíme otázku, zdali má smysl podepisovat nějaké petice a zdali to k něčemu pomůže. Tak ano, má. Protože způsob, kterým s oceány hospodaříme, je zaměřený pouze na krátkodobý zisk. A to smysl pro dlouhodobé zachování biodiverzity v oceánech nedává.

Začněme tedy sami u sebe a až půjdeme do obchodu s potravinami, nebo do restaurace na večeři či oběd, zamysleme se, co v jídelním lístku zvolíme. Mluvím tím teď za veškeré živočichy v oceánech, kteří teď potřebují čas na to se vzpamatovat. Já sám nechci být pokrytec, nejsem vegan, přesto jsem výrazně omezil maso z hospodářských zvířat a úplně vyřadil vše z komerčního rybolovu. Nijak mě to neomezuje a nesnižuje mou fyzickou kondici ani zdraví. Možnosti, jak z části nahradit svůj jídelníček složený z ryb není náročná výzva. Je to o nastavení priorit. Například vitamín B, který je moc důležitý pro naši imunitu neprodukuje ryba sama o sobě, ale mořské řasy, které jsou její potravou. Nelze tedy při populaci téměř 8 miliard lidí na naší planetě úplně stopnout veškerý výlov, to je asi nemožné, ale pokud jej každý omezíme, bude mít pozitivní následky a naše budoucí generace uvidí oceány plné života, v opačném případě s přispěním zvyšujících se teplot v moři nalezneme poušť, kde jediný život budou sinice, které byly jediným životem, který tu byl před miliardami let a oceány vrátíme do pravěku. Proto pokud někdo namítá že snížení, nebo ukončení rybolovu bude mít nedozírné ekonomické následky a mnoho lidí bude hladovět musím oponovat argumentem že tempem a razancí jakou drancujeme oceány, míříme k nejtemnějším zítřkům, a to s naprostou jistotou.

Přesto ve mně kampaň, o které jsem mluvil na začátku vzbuzuje naděje jak pro žraloky, tak pro celý unikátní ekosystém, kterým naše oceány rozhodně jsou.

Erik Fišer

autor příspěvku

ENVIMAGAZIN.CZ

Populárně naučný online portál specializující se na témata udržitelného rozvoje, životního prostředí a ekologie.

X