21. 1. 2022

Reakce na klimatické změny a její řešení které navrhuje Brusel vnímám již delší dobu. Ale hlavní důvod, proč jsem se do tohoto tématu ponořil hlouběji byly letošní volby do Poslanecké sněmovny České republiky. Některé strany ve svých sloganech sázeli na hesla tipu „Nedáme Vaše auta Bruselu”. A snaha o přechod k obnovitelné energii byla nazvána fanatismem. Slovní spojení „Energetická chudoba” se stalo heslem dosluhující vlády. Neohrabané používání tohoto hesla mi připomíná oblíbenou „Osu zla” exprezidenta USA G. W. Bushe, ještě před tím než v březnu 2003 došlo k invazi do Iráku.

Rád bych upřesnil že tento článek nevychází z žádných veřejných průzkumů, ale jedná se o můj osobní pohled a zkušenosti, jak náš národ vnímá problematiku klimatických změn a návrhů Evropské komise.

S pohrdáním a výsměchem k iniciativě Zelené dohody se setkávám nejen z úst premiéra a mnoha kandidátů do poslanecké sněmovny, ale hlavně na sociálních sítích. Dále také podcastových a youtubových kanálech se rozjely emotivní debaty a na vyjádření svého názoru nevidím nic špatného, naopak. Dokonce se ukazuje, kolik se v naší zemi znenadání zrodilo odborníků na klima, geologii, ekologii, energetiku a s tím spojené vědní obory. To by byla skvělá zpráva, byli bychom asi jeden z nejvyspělejších národů. Ovšem materiály a vědomosti ze kterých čerpají tito samozvaní odborníci se nacházejí na již zmíněných sociálních sítích, ve kterých se dezinformace z pochybných zdrojů šíří jako tsunami. Účelem je popírání faktů a co nejvíce poškodit relevantní vědeckou práci, přitom nepřichází s vlastním řešením. A právě tento formát odhaluje jejich pravou podstatu, kterou je vyvolat chaos. Situace okolo covidu je toho důkazem.

Pokud se tedy vrátím k samotné dohodě Evropské unie a energetické chudobě. Myslím tedy, že lidé by se na věc měli dívat z širší perspektivy. Energetická chudoba tady je od dob kdy se energie prodává a ani současná energetika s tím nic moc nedělá. Nevidím to tedy jako důvod odpírání nových čistších technologií. Mám pocit že náš dosavadní životní styl, současný přístup k energiím, způsoby dopravy a vše co nám moderní civilizace dává je takový ostrov uprostřed oceánu a přechod na obnovitelný způsob života je pro většinu z nás jako vydat se na rozbouřený oceán s pochybně vyrobeným vorem bez vidiny pevniny na obzoru.

Zcela chápu že něco nového vždy vyvolává pochyby a možná i strach. Dokonce bych chápal, že opouštět fungující systém je nesmysl. Ale z mého pohledu to zase tak nefunguje. Pokud pominu dopady na životní prostředí, které jsou bezesporu zásadní a viditelné, nepovažuji fosilní paliva, jejich dodávku a prodej za dobře fungující. Ceny se dají ovlivnit mnoha vnějšími vlivy. O tom jsme se přesvědčili již mnohokrát. Navíc naše země se neobejde bez dodávek zemního plynu a ropy jiných států, o energetické soběstačnosti se tedy bavit nemůžeme, natož o svobodě. Nemusím zmiňovat, že neobnovitelné zdroje se jim neříká bezdůvodně, a hlavně nejsou bezedné, přesto že v roce 2018 bylo překonáno těžební maximu z roku 1970. Proto obavy že se vzdáváme svých svobod a ženeme se do propasti, když současná infrastruktura je dlouhodobě neudržitelná z technického i ekonomického hlediska považuji za uměle vyvolané. Přechod bude náročný, než celá energetická síť bude plnohodnotná. Nicméně už dnes víme, že výroba z obnovitelných zdrojů je výrazně levnější a jednodušší s mnohem nižšími náklady na údržbu. Mnoho lidí by mohlo namítat, že zanikne spoustu pracovních míst, ale opak je pravdou. Například uhelný průmysl zaměstnával v roce 1990 okolo 160 000 pracovníků za více než dvacet let se tento počet snížil desetkrát, a to ne vinou přechodu na obnovitelné zdroje.

Tady u nás ve střední Evropě si moc klimatické změny asi nepřipouštíme, nebo spíše nechceme, zatím máme co pít a potravin v obchodech je dost. Ale je mnoho oblastí, které to pociťují opravdu drtivě. V současné době je to například východní cíp Afriky. Keňa, Somálsko a velká část Etiopie se potýká s tak velkým nedostatkem vody a tím i potravy jaké si v našich podmínkách představit nedokážeme. Ale i u nás už tento problém pociťujeme, hlavně v zemědělství. A takových indikátorů u nás nalezneme více, nicméně jediný indikátor, kterého si všímáme je stav našich peněženek.

Co tím chci závěrem říci, Zelená dohoda nemá prohlubovat energetickou chudobu, brát pracovní místa a nutit občany Evropské unie, aby se vzdávali své svobody. Naopak má proti energetické chudobě bojovat levnějším a efektivnější výrobou a dodávkou energií. Ekonomiku má naopak rozhýbat kupředu, bude třeba nejen inženýrů, ale také manuálně pracujících. Jedním z cílů je energie nejen zbavit emisí, ale také zefektivnit výrobu včetně dálkového využití vedlejšího tepla a chladu které je při výrobě kumulováno, ale nevyužíváno. Elektromobilita je dalším příkladem. Spalovací motor je podle současných kritérií praktičtější, ale nesmyslně složitý, co se počtu součástek a funkčních jednotek týče. Mnoho lidí lobuje za spalovací motory s odůvodněním, že elektřina se vyrábí z elektráren, které kouří mnohem víc. Ale to je omezený pohled na věc. Cíl je, aby i elektrická energie byla bezemisní. Oblíbený argumentem je, že USA, Čína a Indie vypouští mnohem více skleníkových plynů. Nebo proč třídit odpad, když v Bangladéši vyhazují odpad rovnou z okna na ulici. Ale už nejsme ve mateřské škole, abychom ukazovali na druhého, že zlobí víc než my. Je to naše morální povinnost a západní svět včetně Evropy byl v době průmyslové revoluce největším producentem skleníkových plynů na světě, máme tedy v tomto směru velké resty. Nehleďme tedy na velikost našeho kontinentu a že nic nezměníme, jak se zmínil jeden z našich předních expertů na automobily v nedávné epizodě Brocastu. Možná by mnoho českých občanů překvapilo že průměrný Čech vyprodukuje více CO2 než průměrný Číňan. Berme tedy přechod na obnovitelné energie jako příležitost, jak se posunout kupředu a jděme příkladem.

Ptám se tedy jestli opravdu stojí za to držet se něčeho jen ze zvyku, a protože je to v tuto chvíli pohodlnější?

Erik Fišer

autor názoru

ENVIMAGAZIN.CZ

Populárně naučný online portál specializující se na témata udržitelného rozvoje, životního prostředí a ekologie.

X