21. 1. 2022

Ekologie, enviromentalistika a ochrana životního prostředí jsou pojmy, které dnes zmiňujeme čím dál častěji v diskusích souvisejících nejen s alarmujícím klimatickým vývojem. Občas dochází k zaměňování jejich významu a použitého kontextu. Jak se prolínají a co je tedy jejich podstatou?

Společnou konstantou všech tří oblastí je životní prostředí. Životní prostředí je prostor, který svými vlastnostmi a podmínkami umožňuje organismům v něm žít, vyvíjet se a rozmnožovat se. Je tvořeno přírodní složkou, živou (všechny živé organismy včetně člověka) a neživou (vzduch, voda, půda). Do prostředí však patří také člověkem uměle vytvořená složka (např. doprava, průmysl, zemědělství, urbanizace…).

Ekologie se jako samostatný vědní obor rozvíjel od 2. poloviny 20. století, první poznatky spadají ale už do doby starého Řecka. Název pochází z řeckého oikos – prostředí a z logos – věda.  Zkoumá vztahy organismů s jejich prostředím a působení těchto organismů navzájem. Lze ji definovat jako nauku o ekosystémech. Popisuje souvislosti a zákonitosti v uspořádání a fungování přírody. Opírá se o další vědní obory jako zoologii, botaniku, geologii, klimatologii, chemii, fyziku, genetiku, sociologii a další vědy. Slovo ekologie bývá často používáno ve spojeních, která významově souvisejí mnohem více s ochranou životního prostředí nebo enviromentalistikou. Tvrdíme například, že se chováme ekologicky (omezujeme a třídíme odpady, nakupujeme eko produkty, osobní přepravu automobilem nahrazujeme hromadnou nebo chůzí, apod.). Ovšem, pokud se máme vyjádřit správně s ohledem na pravý význam ekologie, tak než ekologicky se spíše chováme ohleduplně a odpovědně k životnímu prostředí. Nutno také dodat, že i označení spolků nebo hnutí jako ekologické, které jsou formovány jako občanská aktivita vyvíjená za účelem ochrany životního prostředí, je zavádějící. Ekologii vnímejme primárně jako vědní disciplínu soustřeďující vědecky doložená fakta o vzájemných vztazích organismů s jejich prostředím. A její role v dnešní době je naprosto zásadní, poskytuje výchozí vědeckou základnu pro pochopení procesů a principů přírody v boji s klimatickou krizí.

Enviromentalistika je obor, který se od ekologie oddělil, formuje se od 2. poloviny 20. století. Studuje životní prostředí člověka (lidské společnosti) a vzájemné interakce s ekosystémy. Problematikou životního prostředí se zabývá na pomezí přírodních a technických věd, jako je např. úzce propojená ekologie,  a společenských věd jako sociologie, ekonomie, právo a další. Odhaluje příčiny ekologických problémů, hledá nápravná řešení  k minimalizaci vzniklých i potenciálních škod v různých kontextech např. sociálním, ekonomickém, právním, politickém nebo náboženském, a zaměřuje se na možnosti prevence znečišťování. Přesahuje monitorování poškození životního prostředí a hledání šetrných technologií vůči životnímu prostředí. Zdůrazňuje dopady vlivu člověka na jeho okolí, má za cíl vybudovat odpovědný vztah společnosti k prostředí, ve kterém žije, a snaží se také předvídat budoucí vývoj. Enviromentalistika poskytuje systémový rámec pro pochopení a hledání cest k ochraně životních prostředí tak, aby byla nastolena rovnováha mezi chováním člověka při uspokojování svých potřeb a vlivem na okolní prostředí jak pro generace současné, tak i pro ty budoucí.

Ochrana životního prostředí je přímo definována v zákoně č. 17/1992 Sb. o životním prostředí,  § 9, představuje: „činnosti, jimiž se předchází znečišťování nebo poškozování životního prostředí, nebo se toto znečišťování nebo poškozování omezuje a odstraňuje. Zahrnuje ochranu jeho jednotlivých složek, druhů organizmů nebo konkrétních ekosystémů a jejich vzájemných vazeb, ale i ochranu životního prostředí jako celku.“ Ochrana životního prostředí spočívá v péči o životní prostředí, kterou lze vymezit dvěma hlavními aspekty. Jednak je to samotná ochrana před negativními dopady lidských činností a nežádoucími vlivy přírodních jevů, a druhým principem je utváření životního prostředí pomocí promyšlených zásahů s ohledem na potřeby člověka a přírody.

Díky „trojlístku“ disciplín zabývajících se životním prostředím tak dokážeme porozumět principům existence a fungování přírody, vnímat komplexně vzájemné ovlivňování člověka a jeho okolí, a v neposlední řadě usměrňovat lidské působení na životní prostředí, tak aby byl zachován oboustranný soulad.

Lenka Pavlíčková

autor příspěvku

ENVIMAGAZIN.CZ

Populárně naučný online portál specializující se na témata udržitelného rozvoje, životního prostředí a ekologie.

X