1. 3. 2021
Logo earthnest TALK, kde se povídá i o vzdělávání

Co jsou earthnest talks? Formou živého vysílání se můžete zúčastnist zajímavých povídání na témata spojená s Cíli udržitelného rozvoje OSN – například o dárcích s přesahem nebo dnešní povídání o udržitelném vzdělávání.

Nastavení současného vzdělávacího systému není bohužel příliš optimistické: memorování pojmů, kusé informace odtržené od vnímání celku, bez propojení na ostatní obory, obtížná použitelnost nabytých poznatků v praxi, individualita na úkor týmové spolupráce… je vůbec možné něco radikálně změnit, zlepšit? Není tento systém už natolik zakořeněný, že je to otázka století, než se podaří „dělat věci jinak“?

Mají české školy šanci udržet krok s dobou?

Za tento earthnest talk jsem opravdu vděčná. Vůbec jsem netušila, kolik krásných projektů, snažících se v oblasti vzdělávání hodně změnit, existuje, jaké množství lidí, firem a škol už nad všemi těmito otázkami přemýšlí a zavádějí úžasné věci do praxe.

Česká komora PMI (zabývá se projektovým managementem) například přišla se skvělou myšlenkou, zařazovat předmět projektové řízení už na středních školách. A tak nejen manažeři ve firmách, ale už i studenti gymnázií se mohou naučit pracovat v týmu, myslet komplexně, pracovat na konkrétním projektu.

Skvělá zpráva také je, že už nejsou výjimkou ani odvážní „průkopníci“ ve formě soukromých škol „fungujících jinak“, zakládaných samotnými rodiči, kterým na vzdělání svých dětí hodně záleží. Existují dokonce sítě škol, sdružení vedení škol, které se navzájem od sebe učí a přebírají dobré zkušenosti. Nebo se školy účastní nejrůznějších projektů pořádaných externími organizacemi.

To všechno (alespoň v mých očích) zní do budoucna hodně nadějně. Proto mě ale naopak hodně zaskočila informace, že podle průzkumů kolem 60 % rodičů nemá potřebu ve vzdělávání svých dětí něco měnit, jsou vlastně spokojeni. To vnímám jako hodně smutnou realitu, že zmiňované projekty nemají u tak velkého počtu rodičů podporu. Ale když si uvědomíme souvislosti, je to celkem pochopitelné. Velká část populace pracuje např. v továrnách, mají náročnou pracovní dobu, mnohdy jsou v existenční krizi, nemají ani příliš na výběr, do jaké školy své dítě přihlásí. Snad jedině vhodná osvěta, podaná tím správným způsobem, může pomoci i toto změnit a zajistit dětem úplně jinou budoucnost. 

Vzdělávání by mělo být udržitelné. Co si pod tím představit?

Moc se mi líbila následující definice: „Je to něco, co nás může naučit život nejen přežít, ale doopravdy prožít a užít si ho.“ Díky studiu angličtiny můžeme například cestovat, domluvit se ve většině světa, díky komplexnosti myšlení a flexibilitě vzdělávání jsme schopni reagovat vždy operativně na současnou situaci, studenti jsou mnohem lépe připravováni na praktický život, získávají pocit zodpovědnosti vůči sami sobě, svému okolí, vůči přírodě a celé planetě.

U firem je to jednoznačně posun směrem k učící se organizaci. Navíc firmy mohou být velkými hybateli: člověk zažije díky naučeným dovednostem krásný pocit, že je prospěšný, a začne podobně uvažovat i ve své rodině, učit a vychovávat ve stejném duchu své děti.

Krásným aspektem udržitelného vzdělávání je i to, že otevírá lidem oči. Velká část mladých lidí si dnes myslí, že věci kolem sebe nemohou příliš ovlivňovat. Díky těmto projektům najednou zjišťují, že to tak vůbec není. Komplexní myšlení, propojování dovedností a zkušeností napříč obory naopak vedou k tomu, že člověk začíná chápat, jaká je jeho role, jak svým jednáním ovlivňuje celkové dění a co by měl dělat, aby byl jeho dopad co nejlepší.

Senioři dříve a dnes

Možná si to plně neuvědomujeme, ale obrovskou změnou prošla v naší společnosti i role seniorů. Dříve byli studnicí zkušeností, předávali mladší generaci své dovednosti a znalosti. Dnes jim naše rychlá doba začíná naopak utíkat, nestíhají reagovat na stále nové technologie a dostávají se do nelehké pozice. Jsou často závislí naopak na pomoci mladší generace, role se najednou obracejí. I proto vznikají mnohé projekty na pomoc právě seniorům, případně lidem, kteří s nimi pracují, pečují o ně apod. Univerzita třetího věku patří mezi nejznámější, ale jsou to i různé programy na zlepšování různých dovedností, na pomoc udržet staré lidi aktivní.

Na závěr

V odpovědích na otázku, co se účastníci earthnest talk chtějí letos naučit nového, mne zaujaly hlavně tyto myšlenky: učit se od lidí kolem sebe, jeden od druhého ve firmě, sdílet společně zkušenosti a znalosti. Protože to je přesně zároveň to, o co by v udržitelném vzdělávání podle mne mělo jít. Nebýt solitéry. Pracovat v týmech, předávat informace a vlastní zkušenosti dál.

Máme tedy vůbec šanci, že se vzdělávání v ČR změní k lepšímu? Po sledování tohoto živého vysílání jsem si jistá, že naděje je obrovská: ve školách se zavádí projektové řízení, díky kterému se děti učí myslet v souvislostech, existuje spousta soukromých, skvěle fungujících škol, dokonce i „klasické“ školy se začínají zapojovat do nejrůznějších projektů, sdílí navzájem zkušenosti, firmy se posouvají směrem k učící se organizaci. Lidé si čím dál více uvědomují, že i coby jednotlivci svým jednáním významně ovlivňují celkové dění. Snažme se tedy, abychom do té pomyslné společné mozaiky přispívali každý tím nejlepším dílkem, jakým můžeme.

O skvělé myšlenky se tentokrát podělili:

Karin Jancyková – Climate KIC, Zdeněk Slejška – Nadační fond Eduzměna, Jan Mašek – Red Button, Lucie Ruzhová – Lepší senior. Nechyběli samozřejmě ani zakladatelé projektu earthnest – Luboš Malý, Martin Hák a Ondřej Svoboda.

Autor: Jana Bejčková / earthnest

Michal Gregor

Michal Gregor

Autor je podnikovým ekologem. Zajímá se o všechna témata spojená s udržitelností a ekologií.

X